Vystoupení z církve samo nestačí!

Argumenty pokračujících důsledků.

Politická příručka IBKA

Vydal Mezinárodní spolek bezkonfesijních a ateistů (IBKA) e. V.


O nezbytnosti sjednocení bezkonfesijních a ateistů

Úvod

Přestože se široko daleko přes miliardu lidí nehlásí k žádnému vyznání či církvi (viz Britannica Book of the Year 1992) a počet známých ateistů je mezitím vyčíslen na 236 miliónů, objevuje se tato značně početná skupina obyvatelstva v politickém životě téměř všech zemí velice zřídka. Příklad Německo: Bezkonfesijní a ateisté v politické veřejnosti prakticky neexistují, přestože se přibližně jedna třetina obyvatelstva nehlásí ani k jedné oněch dvou velkých církví a 27 % nenáleží k naprosto žádné církvi či sektě. Vzhledem k výstupům z církve předčí za několik málo let podíl bezkonfesijních příslušníky protestantské či katolické církve.

Naproti tomu mají dnes ony velké křesťanské církve jedinečný vliv (opíraný především výhodou církevní daně, která je obsažena v základním zákoně a o výuku náboženství, která je uznaná jako řádný vyučovací předmět, dále jejím monopolním postavením v sociální sféře, obrovskými peněžními částkami, plynoucími od státu, obrovským vlastnictvím pozemků, počtem církevních spolků, které nelze téměř přehlédnout, církevně orientovanými politiky všech politických stran, nespočtem vlastních publikačních orgánů a příslušnými možnostmi působení na zbývající média), jenž velké politické strany nejen podporují, nýbrž výrazně vyžadují. Tímto jsou práva a zájmy bezkonfesijních a ateistů omezována či přehlížena, přestože je náš stát povinen dodržovat světonázorově náboženskou neutralitu. Nesporná skutečnost, že "pevnost víry" členů církve neustále ochabuje, na tomto nic nemění. Naopak lze pozorovat, že právě úbytek víry, umožňuje členům církví stále větší upevňování svého mocenského postavení ve světovém měřítku. Proto má být následně na příkladu Německa znázorněno, v jaké míře je ovlivňován osobní život všech lidí - a zde zvláště lidí bez církevní náležitosti - mocí velkých křesťanských církví, aniž by stále se zvětšující skupina obyvatelstva ateistů a bezkonfesijních - pro nedostatek politického zastoupení zájmů - do současné doby proti tomuto něco podnikla. Nabízíme argumenty, které by měli dát lidem bez církevní příslušnosti (kteří nikdy nebyli v žádném náboženském společenství nebo vystoupili z církve) podnět k účinnému zastupování svých zájmů.

Naše vlastní požadavky jsme nyní připojili k jednotlivým kapitolám této Politické příručky. Opírají se v první řadě podstatou oddělení se od státu a církve.

Podstatné k Mezinárodnímu spolku bezkonfesijních a ateistů (IBKA)

Činnost IBKA lze přiřadit třem stěžejním bodům:

Při pokusu o plánování a realizaci alternativ v různých životních oblastech, nemůžeme opomenout podrobení veškerých společenských sil radikální kritice, které zabraňují důstojným životním podmínkám pro člověka a potlačují fantazii směřující k jejich uskutečnění. K těmto silám patří v první řadě náboženská vyznání jako ideologie utěšování a církve jako jejich organizované vzezření. Sjednotili jsme se v Mezinárodním spolku bezkonfesijních a ateistů (IBKA) e. V., abychom vyžadovali diskusi v této problémové oblasti, která je právě politicky pokrokovými lidmi zanedbávána, často potlačována a hojně vědomě zcela vylučována. Z teoretické hádky vyplívají praktické požadavky, úlohy a důsledky.

Naším nejdůležitějším politickým naléháním je rozvoj IBKA k silnému zájmovému spolku bezkonfesijních a ateistů, kteří se zasadí o lidská práva a rozumem vedené smýšlení, individuelní sebeurčení a toleranci.

Duchovní poručnictví - doživotně? Argumenty pokračujících důsledků:

1. Narození

Za účelem prosazení svých morálních představ, užívají křesťanské církve i státního násilí, a také nekřesťané jsou tímto způsobem vydáváni církevně odůvodněným formám chování. Některé z přímých následků jsou: Dopouštění se zákonných úprav u přerušení těhotenství (pokus o kriminalizaci mediků, provádějících přerušení těhotenství; hanobení jinak smýšlejících jako "Vrahů"; nedůstojné zacházení se ženami, hledajícími pomoc; zřízení pokud možno pouze konfesijních náboženských poraden; hanobující kampaně proti nadnáboženským poradenským zařízením jako pro familia atd.), zabraňování výuce sexuální nauky na školách (okruh přátel "Maria Goretti" aj.); pokusy o prosazení nesociálních úprav převzetí nákladů u přerušení těhotenství.

Mezinárodní následky: Dle exponenciálních zákonů růstu přibývá lavina porodů. Toto zrychluje světové drancování přírodních zdrojů (nerostného bohatství, zásob energie, osevních ploch, přírodních oblastí), jenž narůstá v existenční ohrožení příchozích generací. Přičemž církve a náboženská vyznání počítají s výsledným masovým zbídačováním. Ve zbídačeném, nevzdělaném obyvatelstvu lze mnohem snadněji ukotvit náboženské a církevní hierarchie, než-li v moderních průmyslových společnostech.

Požadavky IBKA:

2. Dětství

Na počátku se často nachází nucené členství s finančními následky: Křtem nezletilých dětí si církve zabezpečují velký stav členů, kteří jsou ve veřejných listinách a statistikách vedeni jako křesťané (s křestním listem) a proto jsou později povinni platit státem vymahatelnou církevní daň. Mimojiné křesťanstvím s křestním listem zdůvodňují velké křesťanské náboženské společnosti své postavení jako "nejsilnější společensky relevantní skupina", své požadavky na veřejnou subvenci a možnosti vlivu.

Nucenému členství, které může být vzato zpět pouze pozdější - dle té které spolkové země - úřední resp. soudní cestou u krajského soudu nebo civilního úřadu, následuje náboženská indoktrinace (dogmatické poučení), kterou praktikují křesťanské církve již od pradávna:

V mnoha oblastech Německa se jim přes převažující financování prostřednictvím veřejných institucí (zem, kraj, město resp. obec) podařilo tak dalece zmonopolizovat mateřské školy, dětské domovy a denní jesle, že světonázorově neutrální zařízení měst a obcí resp. jiných volných nosičů prakticky neexistují nebo jsou zatlačována do ústraní. Pro občany bez církevního vyznání to znamená, že jsou stavěni před volbu, vydat své dítě křesťanské indoktrinaci v protestantské nebo katolické mateřské škole nebo jsou nuceni hledat pro opatrování svých dětí jiné řešení, což je často velice těžké nebo zcela nemožné. Zde se za daných okolností skrývají patrné zatvrzelosti a nevýhody obzvláště také pro matky a otce, které své děti vychovávají sami. - Citát jednoho duchovního při otevření jedné konfesijní mateřské školy: "Oáza náboženské výchovy".

Požadavky IBKA: IBKA působí na příslušné změny zákonů a na předpisy proveditelnosti:

3. Škola

Křesťanským velkým církvím se podařilo, zavázat stát k financování náboženského učení jejich členů z kapes daňových poplatníků a tím i bezvěrců a jinověrců. Za tímto účelem dává stát k dispozici na příklad své školy, přebírá vzdělávání a odměňování učitelů náboženské výuky a mimo jiné v mnoha zemských ústavách a školních zákonech ustanovuje, že i zbývající vyučující předměty mají být pojaty v křesťanském duchu.

Na mnoha místech se sekularizace (zestátnění) vzdělání již nezdá být tak naléhavým problémem. Ale přece jen především v jižních spolkových zemích a zde naopak obzvlášť extrémně na základních, hlavních a zvláštních školách, které jsou otevřeně vedené jako "Křesťanské pospolné školy", jsou křesťanské tradice i nadále institucionálně zakotveny. Fakticky se tato křesťanská pospolná škola ukázala jako škola dvojího nábožensko-ekumenického vyznání.

Přitom Spolkový ústavní soud již v roce 1975 v rozhodnutích o bavorské a bádenské křesťanské pospolné škole prohlásil každou křesťanskou misi ve všeobecné výuce ve vylučovacích podstatách za naprosto protiústavní. Otevřeně protiústavně, a to ne po prvé, jedná tak dalece například Bavorské ministerstvo kultury, když prostřednictvím oznámení ze 6. prosince 1988 prohlásí "Směrnice pro výuku a výchovu dle společných zásad křesťanských vyznání na základních, hlavních a zvláštních školách" za závazné pro všechny učitelky a učitele. V Německu zřejmě nebylo v žádné oblasti tak těžce porušeno ústavní nařízení o rovnocenném zacházení s občany, jako zajištěním pevné pozice velkých církví ve státním školském systému. Lidé bez církevní náležitosti a jinověrci jsou zde jednoznačně znevýhodňováni.

Ve většině spolkových zemí byl pro školačky a školáky, kteří nenavštěvují náboženskou výuku, zaveden nucený náhradní předmět, například pod jménem "Etika" nebo "Hodnoty a normy". Dokud nebude adekvátně k výuce náboženství existovat možnost odhlášení se z tohoto nuceného náhradního předmětu, jedná se potom o masívní útok na světonázorovou svobodu. Protože neexistuje a nesmí existovat žádná povinnost vyznávání víry, nemůže existovat také žádná povinnost poskytování náhrady za neúčast ve výuce náboženské víry katolických a protestantských příslušníků. Že jsou děti nekřesťanských rodičů touto nucenou etickou výukou hanobeni jako děti vyžadující morální a mravní doškolení, je naprosto chtěný vedlejší efekt.

Nápadné je, že byla etika zavedena vždy tehdy, když mělo být znesnadněno odhlášení se z výuky náboženství, především ve vyšších ročnících.

Požadavky IBKA:

4. Příprava na povolání

Oblast, ve které se církve obzvláště angažují, je oblast sociální; přitom sami nesou přeci jen pouze skromný podíl nákladů vynaložených na sociální zařízení (k tomu viz bod 6). Přestože je církvím jejich na první pohled tak záslužná sociální práce mnohonásobně kladně připisována k dobru, ukazují se výrazně ony fatální následky, pokud jsou občanům v nouzi k dispozici pouze vírou vázané instituce jako pomocná zařízení. Pro lidi, kteří usilují o vzdělání v sociálním oboru, může mít tato okolnost zrovna tak vrývavé důsledky (zákaz výkonu povolání pro nevěřící v konfesijních zařízeních).

Dále je nutno konstatovat, že u mnoha povolání sociální sféry vlastní církve bezmála jeden vzdělávací a zaměstnanecký monopol. Pro tato povolání (vychovatel, sociální pracovník, sociální pedagog aj.) existují v mnoha spolkových zemích vzdělávací místa většinou pouze na církevních odborných vysokých školách sociální pedagogiky, která jsou ovšem v převážné míře udržovány z veřejných prostředků. Existují komunální nemocnice, ve kterých smějí být vedoucí pozice ošetřujícího personálu obsazovány výhradě charitativními spolupracovníky, přičemž má křesťanský Spolek veřejné péče vliv i na přijímání zbývajících ošetřujících sil do zaměstnání. Samo se rozumí, že šance na vzdělání a povolání necírkevních občanů v těchto oborech jsou za těchto okolností silně omezované, pokud ne zcela odbourávané. Tak se stává konfesijní příslušnost rozhodujícím kritériem pro vzetí do pracovního poměru, pro které by měla hrát roli vlastně pouze odborná kvalifikace. Zmíněno musí být také úsilí v Bavorsku a Baden-Württembergsku, držet bezvěrce a ateisty dál od učitelského povolání.

Požadavky IBKA:

5. Vysoké školy a university

Masívnímu církevnímu ovlivňování podléhají také státní vysoké školy a university. Přes teologické fakulty je z daňových prostředků (1993 např. cca 1,1 miliardou marek) státem financováno akademické vzdělání duchovních a učitelů náboženské výuky obou velkých křesťanských církví. Prostřednictvím konkordátů je svoboda učení na těchto fakultách obětována křesťanskému právu obsazení a sesazení. Protože tam vyučují teologové, kteří nejsou zavázáni vědecké, falsifikovatelné pravdě, nýbrž dogmatu, nesplňují teologické fakulty neodřeknutelný předpoklad pro svobodu v bádání a učení a nemají tímto na univerzitách žádné existenční oprávnění. V některých spolkových zemích je církvím dokonce vyhrazeno právo spoluúčasti při obsazování učitelských židlí ("židle konkordátů") mimo teologických fakult (např. filozofie, pedagogika, sociologie). Mimojiné stát dodatečně financuje ještě také vlastní církevní vysoké školy , na př. katolickou Universitu Eichstätt. Jak dalece se může stát vysokoškolská autonomie fraškou, ukazují případy, ve kterých měla být proti profesorstvu kvůli svému církevně kritickému postoji učiněna opatření (jak se stalo např. Kuengovi, Drewermannovi, Ranke Heinemannovi, Vossovi a v případě filozofa Maxe Bense) nebo ve kterých byla duchovně orientovaným profesorům vnucována nějaká vysoká škola.

Mimo již na všech vysokých školách obligátních studentských spolků, disponují církve také konfesijními studentskými domovy. Vzhledem k tomu, že tyto domovy v žádném případě nejsou zřizovány v první řadě ze samotných církevních peněz, nýbrž jsou z mnohem větší části financovány z veřejných prostředků, znamená to, že pro bezkonfesijní studenty není k dispozici žádná srovnatelná nabídka.

Požadavky IBKA:

6. Daně a dotace

Za obě velké křesťanské církve přebírá stát vymáhání svých členských příspěvků ve formě tak zvané církevní daně - v roce 1992 nad 17 miliard Marek! Především této okolnosti je nutno připsat velkou finanční moc církví v Německu. Co se příjemců mzdy a výplaty týče, musejí zaměstnavatelé za církev bezplatně převzít zúčtovací a účetní námahu, vynaloženou na vymáhání této církevní daně. Ústavní princip, že nikdo nemusí dávat najevo svůj světonázorový postoj, je tímto ve prospěch vymáhání církevní daně znevážen. Tak zjistí zaměstnavatelé náboženskou příslušnost svých pracovníků a úřady náboženské vyznání jimi spravovaných občanů.

Nehledě na příjem církevní daně prostřednictvím státu jsou církvím poskytovány dodatečné příjmy a dotace ze státních domácností. Toto je zdůvodňováno údajnou povinností k odškodnění církví za majetkové ztráty způsobené tzv. sekularizací (zestátněním). Takovéto platby mají jasný charakter státních důchodů pro církve, které jsou vypláceny z daňových peněz nekřesťanských spolkových občanů. Přitom zůstalo dosud nezohledněno, že si církve před "sekularizací" (1803) přivlastnily (dle dnešního vyhodnocení ) miliardový majetek z právního hlediska velmi pochybným způsobem (např. konfiskace majetků "čarodějnic" a obětí inkvizice). Již jen proto museli být ze "sekularizace" odvozené státní dotace nenahraditelně škrtnuty. Křesťanské církve z jejich hlediska nikdy neodškodnily své oběti. Pro žádnou jinou skupinu, pomlčíme-li o jednotlivcích, stát již neuznává požadavky na odškodnění těchto období. Vzhledem k oněm již téměř po dvě století uskutečňovaným platbám z veřejných prostředků jsou všechny eventuální požadavky dávno splaceny.

Mimojiné jsou církvím poskytované dotace (např. dotace na stavební náklady od spolků, zemí a obcí) z veřejných domácností v miliardové výši a ze zemských paušálů až po spolufinancování církevních pořadů (jako církevní dny, ekumenické slavnosti apod.) plynou další miliónové částky. Tyto dotace jsou často dynamicky převáděné z jednoho rozpočtového roku do dalšího, někdy dokonce s obcházením parlamentárních kontrolních instancí. Mimojiné není rozpoznatelné, proč má základní zákon jednoho světonázorově náboženského neutrálního státu i přes ústavní nařízení, které předepisuje zrušení těchto státních příspěvků, založených na starých právních titulech, připustit dokonce znovuzavedení státních příspěvků.

Při financování veřejných sociálních zařízení v církevní državě je zpravidla nepatrná část nákladů shromážděna samotnými oběmi velkými církvemi. Převažující podíl nákladů (mezi 85 a 100 procenty, dle zařízení) nesou uživatelé a veřejné instituce, takže i bezkonfesijní daňoví poplatníci. To dopomáhá církvím k nesmírným penězům a moci.

Mimo tohoto přímého financování je církevní finanční příspěvek ještě více snižován prostřednictvím nepřímé státní pomoci: odčítací schopností církevních daní, nasazením vykonavatelů civilní služby a opatřením proti dodatečnému vytváření pracovních míst (ABM). Při zohlednění této pomoci přijdou církevní sociální zařízení stát dráže, než kdyby je udržoval sám a místo toho zastavil obrovskou finanční podporu.

Závěrem můžeme konstatovat, že tato zařízení jsou v Německu téměř zcela financována a udržována prostřednictvím veřejných příspěvků, bez zmínky hodného kontrolního práva státu a práva spolurozhodování.

Požadavky IBKA:

7. Pracovní místa

V roce 1985 dosáhly křesťanské velké církve před Spolkovým ústavním soudem rozsudku (Az: BvR 1703/83), podle kterého mohou kdykoli vypovědět z pracovního poměru každého pracovníka v jejich zařízení při provinění se proti - církevně úzce pojaté - povinnosti loajality, mimo normálních z pracovněprávního hlediska spravedlivých důvodů. Nejpozději po tomto soudním rozsudku musí být veřejně položena otázka, jak dlouho smí ještě demokratické společenství udržovat zaměstnavatelská zařízení z veřejných domácností, ve kterých je vnímání základních práv (např. uzavření manželství nebo svoboda náboženského vyznání) trestáno ztrátou pracovního místa. Položit si otázku je o to nutnější, když jsou křesťanské církve v Německu s cca. 900.000 zaměstnanci druhým největším zaměstnavatelem po Veřejné službě. Provozují nemocnice, nakladatelství, starobince, mateřské školy, dětské domovy, záchranné služby, poradny, soukromé školy, sociální pracoviště aj. Toto jednoznačně znamená, že zaměstnanci, mající za zaměstnavatele církev musejí přijmout závažné nevýhody. Nejprve jsou okradeni o ústavou stanovená základní práva. Vystoupení z církve nebo nové uzavření manželství po předcházejícím rozvodu nebo vyjádření názoru, stavěného proti církevnímu výukovému názoru může vést samo o sobě ke ztrátě pracovního místa. Mimojiné je vnímání jejich zájmů jako zaměstnanců prostřednictvím odborářského zastoupení nekompromisně potlačováno, než jak je tomu ve všech ostatních hospodářských závodech. Odborům je ve všech církevních zařízeních téměř bez vyjímky zamítnut přístup, závodní rady jsou nepřípustné; místo toho řídí církve "závodní spolurozhodování" prostřednictvím tzv. zaměstnaneckých zastupitelstev. Členové odborů jsou znevýhodňováni a často disciplinováni. Přestože u mnoha církevních zařízení nese stát většinový podíl za daných okolností příjmy nekrytých nákladů (viz bod 6), strpí, aby bylo zaměstnancům, zaměstnaným u církve bráněno ve výkonu jejich ústavních práv. Že jsou všechny podniky církví jako možná pracovní místa pro bezkonfesijní uzavřena, se samo rozumí. Naopak je zřejmé, co to pro necírkevní lidi znamená, když je podstatná většina zařízeních, patřících k infrastruktuře jedné oblasti vedena jako zařízení konfesijní. Toto se v nových spolkových zemích rozvinulo ještě drsněji: Přestože zde podíl křesťanů tvoří nejvíce 30 procent, dominují veřejnému životu a především sociálně pečovatelským zařízením církve.

Požadavky IBKA:

8. Vojsko

Spojení církve a vojska není v Německu o nic míň otevřeně známo, než tomu je v celé historii církve.

Od říšského konkordátu z roku 1993, uzavřeného s Hitlerovou vládou, který v Německu i nadále právoplatně trvá, existuje státně organizované vojenské duchovní pastýřství: Církve stanoví duchovní, které stát vyplácí stejně jako celý personál církevních vojenských správ. Duchovní jsou podřízeni jako spolkový úředníci vojenskému vedení. Mají udělovat tzv. výuku o životní nauce, která patří k řádnému služebnímu programu vojska. Pro evangelické církve v Německu stanovuje smlouva o vojenském duchovním pastýřství, která vstoupila v platnost roku 1957 obdobnou úpravu. Ústavně právní nařízení oddělení se od státu a náboženství je zde institucionálně porušeno.

Studenti teologie jsou stejně jako knězi / duchovní / kazatelé zpravidla osvobozeni od vojenské služby. Toto je nepochybně porušení zásady rovnosti, jelikož je toto privilegium přiznáváno pouze uznaným náboženským společnostem.

Při jednání před výbory pro uznání jako odpůrce válečné služby mají převážně náboženská odůvodnění výhled na uznání. Tímto je současně zpochybněno právo nekřesťanů a právo ateistů, moci se odvolat na své svědomí.

Podílení se křesťanů na hnutí míru nemění nic na tom, že rychlé zbrojení západního Německa po druhé světové válce bylo hnáno do předu právě zástupci politického katolizmu. Dnes jsou to opět křesťanští političtí příslušníci, kteří požadují přede všemi ostatními nasazení spolkové obrany pro veškeré jiné účely, než na obranu vlastní země.

Státní institucionalizace duchovního pastýřství ve vojsku, spolkové ochraně hranic, policii a justičním vykonavatelství musí být odstraněna. Především vojenské a ústavní duchovní pastýřství je ve své současné podobě protiústavní a musí být proto zrušeno.

Do základního zákona převzatý článek 141 Výmarské říšské ústavy z roku 1919 praví, že náboženské společnosti (ústavně právní označení pro církve) mají být připouštěné "k provádění náboženských úkonů", pokud ve vojsku trvá potřeba bohoslužby a duchovního pastýřství, přičemž nesmí být užito donucení. Pojmu připuštění odporuje státem organizované a financované vojenské duchovní pastýřství prostřednictvím úředních vojenských duchovních. Tímto se stala církevní úloha vůči zákazu každého institucionálního spojení státu a církve státní úlohou. Článek 141 Výmarské říšské ústavy z roku 1919 se vztahuje na tzv. ústavní duchovní pastýřství, pro které platí to samé.

Požadavky IBKA:

9. Rozsudek (právní výrok) a postavení církve

Ve spolkových německých právních výrocích jsou prokazatelné křesťanské vlivy. Říšský konkordát z roku 1933 určuje stejně jako zemské konkordáty vztah státu a církve v SRN. Odporují podstatě oddělení a byly uzavřeny pro katolickou oblast na základě kanonického (církevního) práva, Codexu Luris Canonici (CIC). Existují soudní výroky z novějších období, u kterých bylo zcela zřejmě postupováno dle starého církevního práva. Za zmínku stojí rozsudky v souvislosti s "paragrafem o rouhání" (§ 166 trestního zákoníku), dřívějším paragrafem o homosexuálech (§ 175 trestního zákoníka), paragrafem o potratu (§ 218 trestního zákoníka), rozsudky o školních modlitbách, rozhodnutí o církevních daních a pracovní soudní rozsudky dle tzv. paragrafu ochrany tendence. Také krucifixy v soudních sálech a působení ústavních duchovních v justičních výkonných ústavech svědčí o tom, že ústavní nařízení oddělení se od státu a církve není v oblasti právního výroku ještě stále vykonáno.

Požadavky IBKA:

10. Média

Ve veřejnoprávních vysílacích a televizních ústavech užívají velké církve privilegií, která jim dle základního zákona nenáleží. Ne jen, že svou přítomností na vysílacích radách působí na sestavení programu, jsou jim navíc ještě přidělované vysílací časy, které si mohou uzpůsobovat zcela na svou vlastní odpovědnost: Deník z církevního života, Pořady útěchy, Slovo na neděli, přenosy z bohoslužeb a - i když nenápadněji - televizní filmy a inscenace s křesťanskou tématikou. Vedle tohoto značného podílu církevních resp. církevně/nábožensky ovlivňovaných pořadů je z klerikální strany stále působeno především na zneviditelnění církve kritizujících témat, jejich odstrčení do nevýhodných vysílacích časů nebo na zastrašení zodpovědných žurnalistů. Křesťanští politici se od Adenauerova dobrodružství na ZDF snaží zařídit vlastní vysílací ústavy hlavně za účelem podpory klerikální politiky. Původně nespoutané plány překabelování a zřízení současného soukromého vysílání lze také odvodit z příslušného klerikálního stanovení cíle. Také ve vydavatelské činnosti mají církve klíčovou pozici; provozují vysoký počet vydavatelství resp. prostřednictvím kapitálových podílů ovlivňují jejich produkci. Tímto vychází pravidelně příval křesťanských publikací, od denních novin přes týdenní a církevní list až po křesťanskou knihu povznesení a neexistuje málo uveřejněného, jenž je spolufinancováno z veřejných prostředků. K tomu všemu se ještě stále církvím daří, získávat vydavatelská a prodejní práva prostřednictvím nastrčených lidí, určitou knihu nechat zmizet z trhu nebo ji nechat prostřednictvím Spolkové kontrolní stanice (ve které svému úřadu mimo jiné od středu osmdesátých let nekompromisně vládne vojenský děkan katolické církve) indikovat.

Požadavky IBKA:

11. Nemoc a stáří

V mnoha oblastech spolkové republiky nalezne člověk, který potřebuje pomoc vzhledem k těžké nemoci nebo k jeho vysokému stáří , téměř výlučně církevní zařízení, přicházející v úvahu jako pomocné instituce. Jedno, zda-li se jedná o sociální stanice pro domácí péči, o starobince, o dětské domovy pro postižené děti - v každém případě je člověk potom odkázán na péči prostřednictvím církevních pracovníků v konfesijních zařízeních. S odvoláním na církvemi požadovaný a státem chráněný "princip subsidiarity" se nakonec zřekne zřízení takovýchto zařízení v komunálním nosičství, když se budou chtít církve v této oblasti uplatnit. Přestože každý kladený požadavek člověka o pomoc na stát, jenž jej podporuje svými daňovými příspěvky, musí být bezpodmínečně respektován bezpodmínečně jako základní právo, odkazuje stát ty kteří potřebují pomoc na světonázorové, většinou církevní sdružení - často proti výslovné vůli postiženého, který se z důvodu nedostatku alternativ nemůže bránit. Stát se takto vykrucuje ze své sociální zodpovědnosti. Je těžké odhadnout, kolika lidem brání sama tato okolnost tom, aby se k církvím obrátili zády. Převádění sociálních pomocných služeb na církve je jeden z nejrafinovanějších a nejpůsobivějších a současně nejvíce lidí znevažujících tahů k upevnění instituce církve.

Požadavky IBKA:

12. Úmrtí

Většina lidí má menší strach ze smrti než z umíráním, a konečně z dobrého důvodu. Současné lékařství je schopno udržet pacienta i s beznadějnou nemocí dlouho na živu, i tehdy, vede-li tento stav již jen k ještě dalším utrpením. To samé lékařství by bylo schopno přispět také k humánnímu a pro člověku důstojnému umírání . Ale tomuto je bráněno stejně tak, jako právu člověka na sebeurčení a na jeho vlastní svobodnou smrt prostřednictvím křesťanských představ , dle kterých bůh prý též požaduje těžké nesmyslné utrpení. Jako argumentační pomoc slouží právě církvím tzv. eutanázie v třetí říši, kterou nebylo nic jiného než masová vražda postižených a duševně chorých. Jak bylo mezitím prokázáno, poskytovali křesťanští a morální teologové praktickou pomoc při "zničení pro život nehodnotného života."

Aniž by byla problematika zajištění zneužití a velkých právních problémů podceňována, zbývá konstatovat, že diskuse o člověka důstojném umírání budou tak dlouho vedeny bezúspěšně, dokud bude křesťanským církvím dále umožňováno, vnucovat všem občanům své představy hodnot za podpory státu.

Jako společenský skandál je třeba označit skutečnost, že většina nemocnic má sice k dispozici kaple a prostorné pobožné místnosti, ale umírající pacienti musejí svůj život ukončit v kuřáckých, televizních nebo návštěvních místnostech nebo dokonce na chodbách.

Požadavky IBKA:

Závěry

Každý bezvěrec - nezáleží na tom, označuje-li se jako ateista, agnosticista, svobodný myslitel nebo humanista - by měl poznat, že je jeho zcela osobní život masívně ovlivňován církvemi a náboženstvím. Je tomu tak proto, že se stát permanentně proviňuje proti své povinnosti rovnocenného zacházení s veškerými občany. Toto probíhá prostřednictvím privilegování velkých církví resp. náboženských vyznání (která se prezentují v podstatě jako státní církve/státní náboženství), prostřednictvím převádění sociálních a charitativních úloh na tyto církve/náboženství a tím, že státními zákony mají být prosazené náboženské představy hodnot vůči všem státním občanům. K situaci v Německu konstatujeme: Bezvěrec a ateista je zde člověk druhé třídy, nehledě na to je-li dítě, žák, ve výkonu zaměstnání nebo se vzdělává, či jako nápomocný člověk nebo nakonec umírající. Na tomto se nic nezmění, dokud nebudou bezkonfesijní považovat za důležité, spojit se v jeden silný zájmový spolek a společně bojovat za svá práva. Je mnohem těžší organizovat kritická, nezávislá individua, než tradicionalisty a náboženské fanatiky.

Přesto je spojení bezkonfesijních a ateistů v silném spolku nezbytné a po vystoupení z církve jediný správný důsledek z hlediska zde uvedených faktů a argumentů. V naší příručce jsme mohli naznačit a ukázat pouze některé ze životních etap jednoho člověka, jak agresivně se církve a náboženství míchají do všech oblastí našeho myšlení a jednání, aby své normy za pomoci státu a ochotných politiků vnutily všem lidem.

Důsledky

Pokud považujete za správné a důležité, abychom jako organizace bezkonfesijních a ateistů

potom vstupte do našeho sjednocení, Mezinárodního spolku bezkonfesijních a ateistů.


Tato politická příručka Mezinárodního spolku bezkonfesijních a ateistů (IBKA) e. V. byla uzavřena 31.10.1987 v Hannoveru a 31.10.1993 ve Trieru a 1994 ve Vollmerzu přepracována pro třetí vydání. 3. vydání - 1995: 10. až 12. tisíc, Copyright by IBKA e.V.


Internationaler Bund der Konfessionslosen und Atheisten (IBKA) e.V.